recenze

INTERVIEW WITH THE ŠKAMPA QUARTET

The Škampa Quartet is one of the finest string quartets that has represented the Czech Republic in major concert halls around the world. With a long list of successful recordings and major prizes, the group has a strong international following. Its members consist of Helena Jiříkovská, violin, Adéla Štajnochrová, violin, Martin Stupka, viola, and Lukáš Polák, cello.Here, we talk to Helena Jiříkovská.

When and how did the Skampa Quartet first come together?
The Skampa Quartet was formed back in 1989 when we were studying at the Academy of Performing Arts in Prague. The name, Skampa, is for the Czech violist, Milan Skampa, a teacher at the Prague Academy of Music who played with the famous Smetana Quartet for many years.

How often do you rehearse?
We try to rehearse every day for several weeks leading up to a concert.

How do you decide your repertoire?
First, we discuss which repertoire we would like to play, then we look to see if there are any anniversaries of the composers coming up, and finally, and importantly, we take note of what the promoters want. We always discuss it amongst ourselves.

What is the most challenging work to play?
I would say Beethoven’s late quartets. They present a really big challenge for every quartet!Photograph: ©Vincent Oliver

What is your favourite performance venue?
We have two, the RudolfinumHall in Prague and the Wigmore Hall in London.

Do you find that international concerts present problems with travel?
Yes, we have so many problems especially with air transport. The rules have become stricter for the transportation of musical instruments. Increasingly, we now find that we have to pay not only for the the cello, but also for the violins and the viola. It´s starting to get very expensive!

How far in advance do you learn a work for a forthcoming concert?
We start to prepare as soon as possible – ideally a few months in advance.

Approximately how many concerts do you do a year?
Currently, we perform around twenty to twenty-five concerts a year – although it would be very nice to play more often!

Outside of the Skampa quartet, do you as individuals perform/teach?
Yes, we do. Helena is the concertmaster of the Talich Chamber Orchestra and the Czech National Symphony Orchestra, Adela plays baroque music, Martin works as a sound engineer and Lukas is the concertmaster at the National Theatre Brno.Photograph: ©Vincent Oliver

What problems do you encounter as a quartet?
It’s mostly a question of rehearsal time. Also, we need to find a common view on the interpretation, how to feel music together, intonation, dynamics etc.

How much of your professional engagements are quartets?
This is very difficult question, but I would say that quartets make up about one-third of our total professional engagements.

Any advice for any aspiring young chamber ensembles?

We would definitely recommend playing chamber music in addition to solo playing, as it provides an overview of music in the best possible sense. You can perform as a soloist but with the cooperation and interaction of other musicians. You also learn how to listen to each other. Playing with a small ensemble is uplifting. We love it!

Krásné až k zamilování

Škampovo kvarteto z Prahy přivezlo do Komorního festivalu Büsingen rozmanitost hudby kulturního regionu Čech.

Každoročně, o posledním srpnovém víkendu, přitahují Dny komorní hudby kostela v Büsingenu milovníky klasické instrumentální hudby na pouť na horu, kde zazní v romantickém prostředí kostela pětice koncertů. A tak tomu bylo i letos.

Ranní, odpolední, večerní i noční koncerty měly díky náladě a střídajícímu se osvětlení až čarovnou moc. Na své publikum se mohli pořadatelé, umělecký vedoucí Christian Poltéra a organizátor Michael Psczolla, spolehnout. Ať již abonenty nebo návštěvníky příležitostnými, zaplnil se kostel vždy téměř do posledního místečka, protože se vědělo, že se opět uděje výjimečný zážitek umocněný uměleckou kvalitou. Známé hudební poklady a půvabné rarity byly obrazně dokonale propojeny s českou krajinou, kterou připomínal melodický zvuk nebo slovanský lidový tanec. Odtud tedy pochází vysoce ceněné a zcestovalé Škampovo kvarteto, pojmenované po jedné pražské rodině. Čtyři z pěti uváděných koncertů byly tak hlavně jejich doménou.

Zahajovací koncert patřil Škampovu kvartetu – První smyčcový kvartet Leoše Janáčka, Mozartův "Pruský" kvartet KV 575, a Beethovenův První "Razumovský" kvartet. Na závěrečném koncertu, po rozšíření o další mimořádné sólisty, zazněl Smyčcový oktet Georgese Enesca téměř jako komorní orchestr.

Prostřední koncerty byly ve znamení různorodosti, co do obsazení, a přinesly všem tolik krásných uměleckých vjemů, že je obtížné něco vyzdvihnout.

Druhý v pořadí byl například zahájen Haydnovým Smyčcovým kvartetem op. 54, s fascinující hráčskou kulturou Škampovců. Jejich dlouhé tahy smyčcem, souhra, vypracovaná do nejmenších detailů, niterně vynesené melodie a skoro až beethovenskou bouří vrcholící závěry, se dotýkaly hudebního Olympu.

Krásně až k zamilování se podařil Dvořákův kvintet (s druhým violoncellem), kde melodie vyvrcholila tak razantně, že posluchači chtěli začít tleskat již po první větě. Dvořákovo Nokturno, jako přídavek, připravilo půdu pro následující noční koncert, který měl v potemnělém kostelíku zcela zvláštní atmosféru. Richard Strauss zhmotnil v Metamorfózách určitě ty nejčernější noční můry. Studie pro 23 sólových smyčcových nástrojů byla upravena pro pouhých sedm hráčů. Zazněla takříkajíc s prostupující bolestí nad zkázou operních domů od Berlína přes Drážďany po Vídeň. Škampovo kvarteto, posíleno o violu (Lise Berthaud), violoncello (Christian Poltéra) a kontrabas (Božo Paradžik), hrálo téměř půlhodinový opus se vší silou a intenzitou, jaká je vůbec v septetu možná, aby z excentrických straussovských variací vytvořilo až wágnerovské obrazy. Šokováni umírajícím pianissimem a celkovou interpretací této skladby, chtělo se všem tiše odejít do tmavé noci. Velký aplaus!

Čechy se opět ukázaly jako země excelentních hudebníků.

Reinhard Müller

Muzicírování v rodném jazyce

Letošní Dny komorní hudby v horském kostele v Büsingenu byly vzrušujícím touláním skrze českou hudební krajinu s odbočkami...

V "Hudební perle" na Horním Rýnu (Büsingenu am Hochrhein), přesahující tento region, se mluví od té doby, co St. Michael hostil loňské srpnové Dny komorní hudby. Také letos, po skončení v pořadí již šestého, malého a krásného festivalu, se zaleskla tato perla nebývalým jasem, atmosférou starobylého kostela, při poslechu těchto pěti koncertů. V centru pozornosti stála díla českých a moravských skladatelů 19. a 20. století: Antonín Dvořák, Leoš Janáček a Zdeněk Lukáš. Hlavním interpretem bylo pražské Škampovo kvarteto (Helena Jiříkovská – 1. housle, Adéla Štajnochrová – 2. housle, Martin Stupka – viola, Lukáš Polák – violoncello).

Festival měl rukopis Christiana Poltéry, uměleckého ředitele od roku 2013. Nebylo nutné uvádět mateřštinu těchto skladeb ani interpretů. Bylo ji slyšet ať už v náznacích klidné, ale přesto smutné lidové písně, harmonie, které se toužebně naklánějí a jsou sladkobolné, divoké i mrzuté. Podobně, jak lze vídat v české krajině.

Pokud si připomeneme všechny koncerty festivalu, skoro žádné místo nezůstalo volné. Vrcholem hudebních slavností byl Dvořákův Kvintet G dur, kdy se ke Škampovu kvartetu, které slaví úspěchy po celém světě, připojil renomovaný kontrabasista Božo Paradžik. Co se týče hudební preciznosti a energie, souhra se jevila jako naprosto dokonalá. První housle zněly ve forte většinou dominantně, k čemuž mohla přispět i suchá akustika tohoto prostoru, ale obdivuhodná hbitost, rytmická přesnost, dynamická stupňovitost a přirozená technická dokonalost tohoto seskupení nebyla porušena. Charakteristické trioly v první větě a poskakující temperamentní Scherzzo, byly jako z jednoho kusu. Obzvláštně jednoduše a láskyplně zaznělo, v "hudebním mateřském jazyce" Pocco andante. Pomalé Nokturno bylo zahráno jako přídavek. Zde mohlo kvinteto předvést exaltovanou sentimentalitu, a provedlo to v uklidňujícím módu.

Koncert byl zahájen pečlivě zahraným Haydnovým Kvartetem G dur.

Uchu lahodícím požitkem byla skladba pro Duo di Basso z roku 1987, skladatele Zdeňka Lukáše. Na Stradivariho violoncello hrál Christian Poltéra, kontrabas Božo Paradžik.

Martin Edlin

Sousedské vztahy

Wurzerské letní koncerty slouží k upevnění vztahů s východními sousedy. V neděli to bylo Škampovo kvarteto z Prahy a hostující klarinetista Ib Hausmann, kteří společně zahráli kultivovanou, málokdy slyšitelnou komorní hudbu. K tomu přičtěme kompozici českého skladatele Josefa Suka – Meditaci na staročeský chorál Svatý Václave, op. 35, která tento recitál otevřela. Suk obléká chorál, v tónině a moll, do asketicky silných harmonií, osvětluje motiv mollových půltónů, a kontrastně naproti tomu přináší expresně emocionálně vyhřáté partie. Z provedení bylo jasně cítit význam písně jakožto české hymny.

Po přestávce zahrál Ib Hausmann společně se svými smyčcovými kolegy Mozartův Klarinetový kvintet A dur, KV 581. Publikum bylo uchváceno zejména Larghettem, pět muzikantů s pobavením provedlo triumfální Menuet s kontrastními trii.

Vyzdvihněme na závěr Janáčkův První kvartet s podtitulem "Kreutzerova sonáta", jenž je připomenutím Tolstého slavné novely.

Již první tóny ukazují na skladatelův typický rukopis, zemité pouto s moravskou lidovou hudbou, ostináto a třpitivé zvukové plochy. Psychologicky působící nabitá emocionalita stále obkružuje děj naplněný žárlivostí a vraždou. Helena Jiříkovská a Adéla Štajnochrová – housle, Martin Stupka – viola a Lukáš Polák – violoncello. Tuto obtížnou skladbu, se všemi jejími tempovými přechody a kontrasty, přednesli naprosto suverénně, za což si vysloužili obrovský a srdečný aplaus, stejně jako po Mozartovi.

V přídavku pak trefili do puntíku přesně dusnou atmosféru Piazzollova Oblivionu.

O nás program & repertoárrecenzekoncertygalerieke staženíKontakt