Škampovo kvarteto odstartovalo svou strmou uměleckou dráhu v březnu roku 1989 na pražské AMU pod vedením profesorů Antonína Kohouta a Milana Škampy, členů legendárního Smetanova kvarteta, a velice rychle zdomácnělo na našich a zahraničních pódiích. K tomu jim pomohly i studijní pobyty na Scuola di Musica di Fiesole u Pierro Farulliho z Quartetto Italiano, u pianisty Malcolma Fragera, u členů Amadeus Quartet, Waltera Levina z Quartet LaSalle, a další.
http://www.hudebni-setkani.cz/program8.html
Ústí nad Labem
Praha
Praha
Italská tour
Trieste
Italská tour
Pistoia
Italská tour
Modena
Škampovo kvarteto z Prahy přivezlo do Komorního festivalu Büsingen rozmanitost hudby kulturního regionu Čech.
Každoročně, o posledním srpnovém víkendu, přitahují Dny komorní hudby kostela v Büsingenu milovníky klasické instrumentální hudby na pouť na horu, kde zazní v romantickém prostředí kostela pětice koncertů. A tak tomu bylo i letos.
Ranní, odpolední, večerní i noční koncerty měly díky náladě a střídajícímu se osvětlení až čarovnou moc. Na své publikum se mohli pořadatelé, umělecký vedoucí Christian Poltéra a organizátor Michael Psczolla, spolehnout. Ať již abonenty nebo návštěvníky příležitostnými, zaplnil se kostel vždy téměř do posledního místečka, protože se vědělo, že se opět uděje výjimečný zážitek umocněný uměleckou kvalitou. Známé hudební poklady a půvabné rarity byly obrazně dokonale propojeny s českou krajinou, kterou připomínal melodický zvuk nebo slovanský lidový tanec. Odtud tedy pochází vysoce ceněné a zcestovalé Škampovo kvarteto, pojmenované po jedné pražské rodině. Čtyři z pěti uváděných koncertů byly tak hlavně jejich doménou.
Zahajovací koncert patřil Škampovu kvartetu – První smyčcový kvartet Leoše Janáčka, Mozartův "Pruský" kvartet KV 575, a Beethovenův První "Razumovský" kvartet. Na závěrečném koncertu, po rozšíření o další mimořádné sólisty, zazněl Smyčcový oktet Georgese Enesca téměř jako komorní orchestr.
Prostřední koncerty byly ve znamení různorodosti, co do obsazení, a přinesly všem tolik krásných uměleckých vjemů, že je obtížné něco vyzdvihnout.
Druhý v pořadí byl například zahájen Haydnovým Smyčcovým kvartetem op. 54, s fascinující hráčskou kulturou Škampovců. Jejich dlouhé tahy smyčcem, souhra, vypracovaná do nejmenších detailů, niterně vynesené melodie a skoro až beethovenskou bouří vrcholící závěry, se dotýkaly hudebního Olympu.
Krásně až k zamilování se podařil Dvořákův kvintet (s druhým violoncellem), kde melodie vyvrcholila tak razantně, že posluchači chtěli začít tleskat již po první větě. Dvořákovo Nokturno, jako přídavek, připravilo půdu pro následující noční koncert, který měl v potemnělém kostelíku zcela zvláštní atmosféru. Richard Strauss zhmotnil v Metamorfózách určitě ty nejčernější noční můry. Studie pro 23 sólových smyčcových nástrojů byla upravena pro pouhých sedm hráčů. Zazněla takříkajíc s prostupující bolestí nad zkázou operních domů od Berlína přes Drážďany po Vídeň. Škampovo kvarteto, posíleno o violu (Lise Berthaud), violoncello (Christian Poltéra) a kontrabas (Božo Paradžik), hrálo téměř půlhodinový opus se vší silou a intenzitou, jaká je vůbec v septetu možná, aby z excentrických straussovských variací vytvořilo až wágnerovské obrazy. Šokováni umírajícím pianissimem a celkovou interpretací této skladby, chtělo se všem tiše odejít do tmavé noci. Velký aplaus!
Čechy se opět ukázaly jako země excelentních hudebníků.
Reinhard Müller