Škampovo kvarteto – Kritiky
Magicky intimní BeethovenŠkampovo kvarteto ve wiesbadenském sále Herzog-AugustWIESBADEN. Již samotný úvod byl originální: Škampovo kvarteto zahájilo koncert v Herzog-Friedrich-Augustském sále skladbou „Fratres“ od Arvo Pärta – ne v původním Pärtově aranžmá pro smyčcové kvarteto, ale v jejich vlastní adaptaci podle Pärtovy verze pro smyčcový orchestr a bicí (svědomitěji připravený komentář v tištěném programu koncertu by tento fakt jistě osvětlil).V nejcitlivějších náladách Údery na woodblock ohraničily začátek každé strofy. Zvuková paleta spodních bourdonových poloh violoncella byla pojata s maximální citlivostí, zatímco v ostatních nástrojích postupně zaznívaly strofy v jakoby kadencovité interpretaci. Závěrečná strofa byla nejpůsobivější, když se melodie znovu vznesla v nejvyšších flažoletových polohách nad chorálem. Takto naladěné publikum slyšelo poté křehčího Beethovena, jehož kvartety op. 59/2 a pozdní op. 135 následovaly v programu. Již expozice první věty kvartetu e moll působila (navzdory docela hybnému allegrettu) tázavě, zkoumavě. Druhá věta získala magicky intimní charakter díky návratům do nejtišších pianissim. Třetí a čtvrtá věta byly ohnivě opojné, což v publiku vyvolalo ovace a volání bravo. Houslistky a violista Škampova kvarteta při hře stáli a nechali tak ještě více zapůsobit svojí jemnou virtuozitu. Intenzita výrazu často stojí v kontrastu s rozvážným pohledem první houslistky Heleny Jiříkovské. V bohatých barváchDaniela Součková je ideální partnerka, která ví jak skloubit svůj tón se zvukem prvních houslí, nebo naopak podle situace propůjčit vlastní barevný odstín opakovaným motivům, aby tak poskytla celé hudební textuře efektivní vzrůst ve vzájemné intenzitě. Radim Sedmidubský hrající podle „amerického“ posazu na pravé straně kvarteta oslovuje posluchače bohatou a plnou barvou své violy vždy, když cítí potřebu přednést publiku důležitou melodickou linku. Hra vestoje je v tomto případě obzvláště ku prospěchu věci. Pouze cellista, samozřejmě, potřebuje při hře sedět. Aby mohl být blíže svým spoluhráčům, používá malé zvýšené podium. Lukáš Polák dodává kvartetu kongeniální a nekonvenční „punc“, hraje na svůj nástroj až k limitům jeho zvukové kapacity. Po dubnovém koncertě Kaprálová Quartet nám spolek komorní hudby poskytl zážitek v podobě dalšího „top“ souboru. Doris Kösterke, Wiesbadener Kurier, 23. října 2008 • Všechna práva vyhrazena • |
